In early May, I had an exchange with my friend Tomáš S. about how best to render the verb "to blog" in Czech.
The exchange was launched by one of Tomáš's signoffs in an e-mail to me, in which he wrote (excuse the lack of diacriticals in all quoted text, as for reasons that are all too clear to those who use Czech, most e-mails written in the language dispense with the pesky critters and I am too lazy a typist to bother adding them now):
Mej se fajn a bloguj zurive dal, nebo chces-li to versovane: kdo si obcas zablogari, tomu se pak dobre dari.
StickFinger readers familiar with Czech lore (or at least the version of it known to us from the walls of Prague's pubs and taverns) will recognize the saying above as a takeoff on the omnipresent "Kde se pivo vari, tam se dobre dari," or "Where beer is brewed, life is good."
I replied:
Neni to spis "zablogovat"? Nebo jak se vlastne rozhoduje, jestli vymyslene sloveso ma koncit v "arit" ci v "ovat"?
Tomáš's insightful, enlightening, and entertaining response was as follows:
Kdyz je to, jak rikas, vymysleny, tak je vetsinou jedna nejproduktivnejsi pripona (ta zavisi na zvukove podobe slovniho kmene, z nehoz to slovo odvozujes). Nekdy, neni-li to z hlediska ceske morfonologie jasny pripad, je moznych odvozovacich sufixu vic a volne si konkuruji dle nalady a citu mluvciho. Vzdy je to hodne liberalni, nebot se pohybujes v oblasti nekodifikovaneho a nelexikalizovaneho jazykoveho uzu.
Jo, mas pravdu, produktivnejsi (a bezpriznakovejsi, tj. neutralnejsi) je v tomhle pripade "blogovat", to citis dobre. "Blogarit" je ale taky mozny, a zni to trochu bizarneji a srandovneji (je v tom vzdalena zvukova asociace na lidova porekadla typu "kde se pivo vari, tam se dobre dari").
Takze: v bajecne a svobodne sfere dosud nelexikalizovaneho muzes pouzit skoro vse, co zvuk cestiny jeste unese a dovoli, odvaznosti se meze nekladou, ale pro nerodileho mluviho je to trochu riskantni podnikani; hrozi totiz, ze to nechtene prepiskne. Ale vzdycky to stoji za risk, myslim si. Jen se nesmis bat, ze to treba holt uplne nevyzni.
Kdyz na to tedy prijde, muzes klidne treba blogirovat. Nebo blogcit. Nebo blogickovat. Ci blogorit. A taky blogarovat. Nebo jen si tak trochu zablognout. A tak dal. To zkratka zalezi na kontextu.
Budes-li blogovat poctive a pilne po cely zivot a jeste pritom dostanes ten blaznivej napad, ze vstoupis do katolicke cirkve a zacnes sirit jeji nazory ve svem blogu, svaty stolec vatikansky te po smrti muze (budes-li mit stesti) prohlasit za Alexe Blogoslaveneho (cf. "blahoslaveny", tj. prvni stupen k svatosti).
Ale jelikoz uz tou dobou budes po smrti, uz pak bude nejspis pozde na to, abych ti k tomu osobne blogopral.
Toť vše.
